|
|
Russian soft power under Putin: The case of Cyprus
Varnava Tsiappas, Georgios ; Romancov, Michael (vedoucí práce) ; Doboš, Bohumil (oponent)
Tato disertační práce se zabývá ruským měkkým vlivem na Kypru a způsoby, jakými Rusko využívá specifické techniky a strategie k jeho prosazení. Je rozdělena do osm částí, včetně literární rešerše měkkého vlivu, klíčových konceptů, teoretického rámce, výzkumné metodologie, historického přehledu a analýzy nástrojů měkkého vlivu, které Rusko používá. Práce ukazuje, že Rusko implementuje různorodé metody, jako je zpravodajství, náboženské taktiky, kulturní intervence nebo ekonomické pobídky, aby ovlivnilo vnímání sebe sama na Kypru. Navíc studie demonstruje, že jejich přístup je skutečně účinný prostřednictvím průzkumu domácí politiky a společenských postojů k ruské kultuře a hodnotám. Tato disertační práce díky své jedinečnosti významně přispívá do akademické literatury týkající se ruského měkkého vlivu východním Středomoří a konkrétně na Kypru.
|
|
|
Phylogeography of Rousettus aegyptiacus in the Mediterranean region
Dundarova, Cheliana ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Janko, Karel (oponent)
Rod Rousettus má pro kaloně netypický areál zahrnující Asii i Afriku. V Persii, Arábii a východním Středomoří tvoří severní hranici rozšíření čeledi. To bylo ovlivněno schopností echolokace, která umožnila této skupině používat jako úkryty jeskyně, šířit se nezávisle na přítomnosti lesních biotopů a osídlit oblasti s mediteránním typem klimatu. Cílem práce je pomocí sekvenování mitochondriálního markeru s rychlou evolucí studovat genetickou variabilitu, její geografickou distribuci a demografii u severních populací kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus). Fylogenetické rekonstrukce naznačují relativně hlubokou divergenci mezi disjunktními částmi areálu ve východní Africe a východním Mediteránu. Haplotypy ze Sinaje a Jordánu mají bazální pozici v rámci severního klastru, což ukazuje na roli příslušných oblastí při kolonizaci východního Středomoří. Severní haploskupina je středně diverzifikovaná s částečnou geografickou lokalizací jednotlivých haplotypů. Signifikantní korelace mezi maticí genetických a geografických vzdáleností svědčí o určitém omezení genového toku mezi jednotlivými koloniemi, přinejmenším u samic. Analýzy landscape genetics odhalují diskontinuity v prostorové distribuci genetické variability, v některých případech korelující s geografickými bariérami, např. na Kypru, kde patrně hraje roli...
|
|
|
Potravní ekologie netopýrů Středozemí
Žďárská, Lenka ; Andreas, Michal (vedoucí práce) ; Gajdošík, Martin (oponent)
Práce podává základní přehled o složení potravy netopýrů ve východním Středomoří a na Blízkém východě, dále se zabývá strukturou netopýřích společenstev v jednotlivých bioregionech dané oblasti z hlediska loveckých strategií a rozdělení zdrojů a v neposlední řadě též echolokačními a morfologickými charakteristikami netopýrů ovlivňujícími složení potravy. Ač některé vzorky byly poměrně malé a je tedy třeba se dívat střízlivě na jejich výpovědní hodnotu, je i tak jejich význam nesporný. Studie totiž v některých případech přinesla úplně první poznatky týkající se složení potravy u několika druhů. Asellia arabica loví především brouky (Coleoptera: Scarabaeidae), Triaenops persicus loví motýly (Lepidoptera), ale i ploštice (Heteroptera), brouky (Coleoptera: Scarabaeidae) a rovnokřídlé (Orthoptera), naopak Triaenops parvus je specialista na lov motýlů (Lepidoptera). Rhinopoma muscatellum loví především mravence (Hymenoptera: Formicoidea), dále brouky (Coleoptera: Melolonthinae) a ploštice (Heteroptera), Rhinopoma hadramauticum loví mravence (Hymenoptera: Formicoidea). Kořistí Chaerephon nigeriae se stávají především motýly (Lepidoptera) různé velikosti, ploštice (Heteroptera) a brouci (Coleoptera). Pipistrellus hanaki má širokou potravní niku jako ostatní druhy rodu Pipistrellus. V této studii se v jeho...
|
|
|
Potravní ekologie netopýrů Středozemí
Žďárská, Lenka ; Andreas, Michal (vedoucí práce) ; Gajdošík, Martin (oponent)
Práce podává základní přehled o složení potravy netopýrů ve východním Středomoří a na Blízkém východě, dále se zabývá strukturou netopýřích společenstev v jednotlivých bioregionech dané oblasti z hlediska loveckých strategií a rozdělení zdrojů a v neposlední řadě též echolokačními a morfologickými charakteristikami netopýrů ovlivňujícími složení potravy. Ač některé vzorky byly poměrně malé a je tedy třeba se dívat střízlivě na jejich výpovědní hodnotu, je i tak jejich význam nesporný. Studie totiž v některých případech přinesla úplně první poznatky týkající se složení potravy u několika druhů. Asellia arabica loví především brouky (Coleoptera: Scarabaeidae), Triaenops persicus loví motýly (Lepidoptera), ale i ploštice (Heteroptera), brouky (Coleoptera: Scarabaeidae) a rovnokřídlé (Orthoptera), naopak Triaenops parvus je specialista na lov motýlů (Lepidoptera). Rhinopoma muscatellum loví především mravence (Hymenoptera: Formicoidea), dále brouky (Coleoptera: Melolonthinae) a ploštice (Heteroptera), Rhinopoma hadramauticum loví mravence (Hymenoptera: Formicoidea). Kořistí Chaerephon nigeriae se stávají především motýly (Lepidoptera) různé velikosti, ploštice (Heteroptera) a brouci (Coleoptera). Pipistrellus hanaki má širokou potravní niku jako ostatní druhy rodu Pipistrellus. V této studii se v jeho...
|
|
|
Role Řecka a Turecka v americké strategii zadržování v letech 1945 - 1953.
Koura, Jan ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Horčička, Václav (oponent) ; Tajovský, Ladislav (oponent)
Mezi státy, jejichž historii významně poznamenala studená válka, je možné bez pochyby zařadit Řecko a Turecko. Jejich geostrategická výjimečnost, ještě zvýrazněná výsledky druhé světové války, zapříčinila, že "zápas" mezi Spojenými státy a Sovětským svazem o vliv v těchto zemích výrazně přispěl ke změně americké zahraniční politiky vůči SSSR a k přijetí zcela nového strategického konceptu, pro který se vžil název "strategie zadržování" (strategy of containment). O obecné charakteristice strategie zadržování bylo sice již napsáno mnoho kvalitních publikací, ale historici se prozatím - do značné míry překvapivě - příliš nevěnovali její implementaci v konkrétních zemích a oblastech. Analýza konkrétních dopadů strategie zadržování na Řecko a Turecko a zhodnocení, jak byl tento přístup Spojených států vůči oběma zemím úspěšný, se proto staly primárními cíli mé práce. Americká strategie zadržování, kterou lze považovat za příklad tzv. "velké strategie" (grand strategy), se stala klíčovým faktorem americké zahraniční a bezpečnostní politiky během studené války. Proces jejího vzniku byl komplikovaný a nelze ho ohraničit jedním dokumentem či událostí; její základní premisy vznikly v prezidentském období Harryho S. Trumana. Přestože většina analýz americké zahraniční politiky v době studené války vyzdvihuje...
|
|
|
Speciace rodu Lethrus (Coleoptera: Geotrupidae) ve východním středomoří
Drožová, Dana ; Janšta, Petr (vedoucí práce) ; Bezděk, Aleš (oponent)
Chrobáci rodu Lethrus Scopoli, 1777 patří do čeledi Geotrupidae, která je klasifikována do tří podčeledí (Geotrupinae, Lethrinae a Taurocerastinae). Podle morfologie a geografického rozšíření je v dnešní době popsáno téměř 120 druhů, které se člení na devět podrodů. Diagnostickými morfologickými znaky pro jednotlivé taxony je tvar mandibul, mandibulárních výrůstků, pronota a genitálií samců. Největší druhová diverzita je známa ve Střední Asii. Areál rozšíření zasahuje na východ do Mongolska a Číny, na západ do Evropy. Všechny druhy jsou robustní, relativně velcí apterní brouci s nízkou schopností šíření. Na rozdíl od ostatních chrobákovitých brouků se neživí trusem, ale částmi čerstvých rostlin. Diplomová práce se zaměřuje na druhy žijící ve východním Středomoří a střední Evropě. V této oblasti je rozšířen pouze nominotypický podrod Lethrus. Cílem práce je použitím molekulárně genetických metod objasnit fylogenetické vztahy mezi druhy podrodu a události, které mohly vést ke speciaci. Z vymezené oblasti bylo zkoumáno 91 jedinců rodu Lethrus pomocí dvou mitochondriálních genů - gen pro cytochrom b (382 bp, 80 sekvencí) a gen pro cytochromoxydázu I (815 bp, 87 sekvencí) a jeden jaderný 28S rDNA (D2-D5) (1100 bp, 11 sekvencí). Na základě fylogenetických analýz byly identifikovány dvě hlavní linie,...
|
|
|
Phylogeography of Rousettus aegyptiacus in the Mediterranean region
Dundarova, Cheliana ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Janko, Karel (oponent)
Rod Rousettus má pro kaloně netypický areál zahrnující Asii i Afriku. V Persii, Arábii a východním Středomoří tvoří severní hranici rozšíření čeledi. To bylo ovlivněno schopností echolokace, která umožnila této skupině používat jako úkryty jeskyně, šířit se nezávisle na přítomnosti lesních biotopů a osídlit oblasti s mediteránním typem klimatu. Cílem práce je pomocí sekvenování mitochondriálního markeru s rychlou evolucí studovat genetickou variabilitu, její geografickou distribuci a demografii u severních populací kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus). Fylogenetické rekonstrukce naznačují relativně hlubokou divergenci mezi disjunktními částmi areálu ve východní Africe a východním Mediteránu. Haplotypy ze Sinaje a Jordánu mají bazální pozici v rámci severního klastru, což ukazuje na roli příslušných oblastí při kolonizaci východního Středomoří. Severní haploskupina je středně diverzifikovaná s částečnou geografickou lokalizací jednotlivých haplotypů. Signifikantní korelace mezi maticí genetických a geografických vzdáleností svědčí o určitém omezení genového toku mezi jednotlivými koloniemi, přinejmenším u samic. Analýzy landscape genetics odhalují diskontinuity v prostorové distribuci genetické variability, v některých případech korelující s geografickými bariérami, např. na Kypru, kde patrně hraje roli...
|
host ::
RSS.